Sumec obecný (Silurus glanis) – král našich vod 

Biologie a rybářská praxe

Sumec velký je největší sladkovodní rybou Evropy – může dosáhnout více než 2 metrů délky a hmotnosti přes 100 kg. Je to dravý vrcholový predátor našich vod, velmi vyhledávaný sportovními rybáři (lov sumce – sumcaření – je považován za vrchol rybářské dovednosti). Druh je původní v dolních tocích evropských řek (v povodích Rýna, Labe až po Kaspické jezero) a v údolních přehradách, kde obývá hluboké klidné partie s bohatou vegetací a úkryty (kamenité dno, padlé kmeny aj.). Sumec je teplomilný druh; za teplých nocí před bouřkou je velmi aktivní, naopak v zimě je jeho aktivita minimální.

Vývoj, růst a délka života

Sumec velký patří mezi dlouhověké ryby – běžně se dožívá 20–40 let (v optimálních podmínkách i kolem 50 let). První rok života dorůstá kolem 10–18 cm délky; do 5 let 55–75 cm, do 10 let 85–120 cm, do 15 let 120–170 cm a po 20 letech 150–200 cm. Růst je velmi rychlý, pokud je dostatek potravy a teplá voda; naopak ve studenějších vodách roste sumec výrazně pomaleji. Váhové přírůstky bývají 1–3 kg ročně, takže v našich podmínkách typický jedinec dlouhý 1,3–1,6 m váží kolem 15–25 kg. Mladí sumci prvních měsíců života filtrují křemelinu a žerou planktonické organismy; jakmile dosáhnou několika decimetrů, přecházejí na masitější kořist. Vývoj vykuleného plůdku (o velikosti asi 1 cm) z oplozených jiker trvá pouze 2–3 dny, pak se malí sumci drží v bezpečí mezi rostlinami či kmeny a pomalu přecházejí na aktivní lov větších bezobratlých či ryb.

Rozmnožování a životní cyklus

Pohlavní dospělosti dosahují sumci po 3–5 letech (samice obvykle o něco později než samci). Tření probíhá od pozdního jara do léta, když teplota vody vystoupí na 18–22 °C. Hnízdění probíhá v mělkých, dobře zarostlých partiích – sumci si vyhledají klidná místa s množstvím vodní vegetace. Samice při tomto trénu vypouští 20–30 tisíc jiker na kilogram tělesné hmotnosti, které samec lepí na rostlinný podklad. Po vyzábření jikry samec bedlivě hlídá proti predátorům. Ztráty při přirozeném tření jsou značné, proto se u nás v akvakultuře často provádí umělý odchov plůdku. Po vylíhnutí se mlíčáci drží v úkrytech (zakotvení v rostlinách) a postupně přecházejí na drobné bezobratlé a malé ryby.

Stanoviště a přirozené chování

Sumci preferují dolní a střední toky velkých řek s pomalu tekoucí vodou i velké údolní přehrady. Ideální je bahnité až štěrkovité dno s množstvím rostlin a podvodních překážek – odpočívá v jamách, příkopech či mezi zatopenými kmeny. Přes den sumec většinou číhá v úkrytu u dna; v noci se aktivně pohybuje a loví. Jeho malé oči mají jen omezenou viditelnost, takže dravce nahradily velmi citlivé čichové a hmatové orgány (vousky). Sumec dokáže díky vouskům i silnému čichu vyhledat potravu ve tmě či kalné vodě. Za dobrých podmínek (tma, teplota) se může aktivovat i za soumraku či ve dne, zejména pokud je oblačno a dusno. Obecně však platí, že nejaktivnější je v noci; za jasných a chladných nocí naopak obvykle nekormidluje.

Sumec velký ve svém typickém prostředí – klidný proud a kamenitá laguna poskytují rybě dostatek úkrytů. Sumci zde tráví den, nocí pak vyjíždějí lovit. Sumec je velmi plachý tvor: slabý ruch či světlo u břehu ho často na dlouho odežene. Potravu vyhledává hlavně za snížené viditelnosti. Jeho denní stanovištěm jsou krytá místa v blízkosti břehů či jam – kde lze občas zahlédnout alespoň jeho širokou nízkou hlavu a dlouhé vousy. Ve vodě sumec většinou zůstává nehybně u dna; při lovu však dokáže vytvářet vodní víry pohybem prsních ploutví, kterými dezorientuje kořist a pohlcuje ji celou.

Potrava

Sumec je stádní mrchožrout i aktivní predátor – jeho jídelníček je velmi pestrý a závisí na velikosti i ekosystému. Mladí sumci se po vylíhnutí živí zooplanktonem a bentosem (plži, červi). S růstem přecházejí na větší kořist: loví bezobratlé i obratlovce. Především se živí rybami – požírá cejny, cejnky, lín, kapry i úhoře – ale neváhá ulovit ani žáby, vodní ještěrky, menší savce (raci, vodní krysy apod.) či vodní ptáky. Běžně filtruje bahnitý sediment, aby ulovil červy, larvy či drobné korýše. Dospělý sumec může bez obav napadnout i větší kořist – existují záznamy o útocích na psy či holuby. Jako vrcholový predátor udržuje rovnováhu menších populací kořisti.

Rybářská praxe: roční období a aktivita

Sumčí aktivita závisí silně na teplotě vody a ročním období. Na jaře se probouzejí při dosažení kolem 8 °C. Nejprve loví v nejteplejších partiích – mělčinách u břehu či na ústí přítoků – a postupně se vrací i do hloubky. Čím vyšší teplota stoupá, tím více se sumci probouzejí k životu: při 15–17 °C již aktivně loví ve dne i v noci. Ve středním létě, kolem 20–22 °C, nastává období tření. V té době jsou záběry spíše ojedinělé a často od malých jedinců – dospělí samci hlídají hnízda. Po vytření zůstávají samci obvykle ve své jamce či blízkém okolí líhně a brání jikry. Velcí dospělí sumci v létě žijí většinou samostatně, zatímco mladší až střední jedinci se mohou zdržovat ve skupinkách ve vhodném prostředí.

V polovině léta (červenec–srpen) se sumci večer a v noci vydávají do mělkých partií na lov přezimujících ryb; lze u nich slyšet charakteristické „sumčí pukání” (zvuk při lovu ryb u hladiny). V teplých nocích stoupají až pod hladinu a čekají na spící kořist; živé nástrahy je proto účinné vést těsně pod hladinou. Za deštivého a bouřkového počasí jsou sumci vysoce aktivní kdykoliv – začínají výrazně žrát před bouřkou a v soumraku i přes den (tzv. sumcové počasí). Při zatažené obloze lze záběr obdržet i v poledních hodinách.

Na podzim sumci opět postupně zpomalují aktivitu. S prvním výrazným ochlazením přednostně hledají teplejší proudy a hlubší díry. Během první podzimní mlhy či v oblačných dnech mohou být stále aktivní i za dne, ale jakmile se voda ochladí pod cca 7–8 °C, změní se jejich chování: shlukují se v hlubokých norách u dna a ustávají ve zdolávací aktivitě. V chladnu je efektivní lov velkými vláčivými nástrahami s výraznými vibracemi – sumec, kterého ruší v břehu vibrace či hluk, často zaútočí v sebeobraně. V zimě většina ryb nepřijímá potravu, sumčí záběry jsou vzácné (nebezpečné jsou především mírné zimy či uměle vytápěné vody).

Denní rytmus a lov

Pro lovce je klíčové, že sumec je vyloženě noční dravec. Nejlepší jsou tmavé, dusné noci před deštěm – čerstvý vzduch stimulující zakalení vody a silný čichový podnět. Naopak jasné a chladné noci jsou pro lov zcela nevhodné. Sumec se začíná nejčastěji zdržovat při dně za soumraku; loví v tzv. hladinovém pásu u břehu i v malých proudových úsecích. V noci poté aktivně vyjíždí za kořistí a lze ho chytit i v otevřené vodě. Sumce prozradí unikátní hlasité „hltání” (pojídání kořisti) či téměř viditelné vlnky na hladině. Důležité je sumce nejprve najít – jakmile se prozradí na místě, bude tam často rybařit i několik nocí po sobě (sumec je velmi stanovištní – drží si svou jamku).

Ráno a v úsvitu lze ulovit sumce u dna, když se vrací zpět do úkrytů; tyto příhodné doby označují rybáři jako sumcové záběry za soumraku a rozednění. Lov provádějí metodami splávkem („káča“), na bójku (na mělčinách), drop-shotem nebo přívlačí. Používají silné pevné pruty (~2,5 m) s pletenou šňůrou. Účinná je i tzv. vábnička (zvuková nástraha napodobující pukání při lovu), nebo kvalitní mrtvá/živá ryba těsně pod hladinou. Klíčové je pohybovat nástrahu s vůní (obvykle masem nebo žížalami), protože sumec loví hlavně čichem a hmatem. Za břehem platí – mluvíme potichu, nesvítíme baterkou na hladinu – každý chycený flus (bliknutí vody) nás může svést na scestí, proto záběry často přichází beze světla.

Vliv teploty vody a počasí

Teplota vody je klíčová. Sumec je výrazně teplomilný: při ochlazení klesá jeho metabolismus a aktivita na minimum. Již kolem 6–8 °C upadá do letargie (zimování); naopak nad 20 °C roste a rozmnožuje se nejlépe. Před příchodem teplé fronty (pokles atmosférického tlaku) se často nejprve silně nabaští a následuje aktivita – proto rybáři loví nejraději „před bouřkou”. Naopak při dlouhodobě vysokém tlaku a chladném počasí ryby berou málokdy.

Kde hledat sumce a lovící taktiky

Na stojatých vodách (nádržích, rybnících) stojí za to pátrat po tzv. reliktních korytech, strmých mělčinách, pod plovoucími kopřivami či křovinami zapuštěnými do vody, u přítoků a u potopených stromů či lodí. Na řekách jsou sumci často v zatáčkách za jezy či ve vířivých zónách klidných pramenů. Dobré jsou kontrastní přechody mělčin–hloubky či oblasti obrostlé rákosím, kde pravidelně připlouvají rybky. Pokud je povoleno, výhodou je mít loď s echolotem pro zjištění hloubek a překážek. Ovšem mnohdy pomůže i praktický rybářský dohled – místní rybáři vědí, které díry jsou dobré.

Faktory růstu a přežití

Růst sumce ovlivňuje hlavně teplota a výživnost vody. V teplých živných tocích a nádržích, kde je dostatek potravy, rostou jedinci rychleji a dosahují trofejních rozměrů. Naopak v chudších nebo chladnějších revírech může být růst zakrnělý a dožívají se sice i desítek let, ale v menších rozměrech. Sumec je obecně odolný druh, dokáže přežít v různých typech vod – živých, říčních i stagnujících – nicméně populace v izolovaných malých nádržích se snadno přemnoží nebo naopak mohou v průběhu zimy strádat kyslíkem (pokud dojde k vyhynutí jiných ryb, sumec ztrácí potravu). V důsledku invazního rozšíření dává věda na největších nádržích (při výzkumných projektech italských a portugalských jezer) pokyny na redukci populace sumců až o 10–50 % biomasy, zejména v izolovaných úsecích, kde nemá přirozené nepřátele.

Význam pro ekosystém

Sumec jako největší sladkovodní predátor významně ovlivňuje složení společenstva: udržuje přemnožené druhy ryb („biomeliorační funkce”) tím, že omezuje počet kapitálních kaprů, cejnů či cejnků. Na druhou stranu, v důsledku globálního oteplování sumec expanduje do nových oblastí, kde nemá konkurenci ani adaptované kořisti; ve Středomoří tak může decimovat původní drobné druhy včetně endemitů. Sportovně má výjimečnou hodnotu – mladé sumce do 15 kg si konzumenti velmi oblíbili pro chutné maso (měkký filet), větší ryby už mají více tuku a bývají méně oblíbené. Celkově lze sumce považovat za fenomén našich vod: jako apex-predátor přispívá k udržení kvality vody a korekci populací ryb, ale při nekontrolovaném šíření může narušit přirozené ekosystémy.

Literatura: Údaje jsou čerpány z odborných zdrojů a rybářských zkušeností.